Lars se k filmu dostal opravdu již jako dítě, zároveň se v mladém věku začal potýkat se svými úzkostmi a fóbiemi. Měl problémy s autoritami, působil arogantně, egocentricky, provokoval extrémními názory, za každou cenu jinými, než měli ostatní. U přijímacích zkoušek na dánskou Národní filmovou školu byl ihned považován jak za geniálního člověka, tak dokonalého blázna, ale o jeho uměleckém talentu nikdo nepochyboval.

Jeho raná tvorba se vyznačuje experimentálními přístupy, prací se symboly a sny, kompozičně promyšlenými obrazy. Filmy mají blíže k výtvarnému umění, novelám, avantgardní kinematografie, intertextovým metafilmům, než ke klasickému vyprávění příběhů. Von Trierův debut nazvaný Prvek zločinu (1984) byl premiérován na festivalu v Cannes, na festivalu, který poté již pravidelně prezentuje jeho filmy. U příležitosti uvedení snímku sepisuje Lars prohlášení o své fascinaci „ošklivými věci, které jsou velkým zdrojem krásy.“ S postupem času se k ošklivosti přidávají věci destruktivní, sexuální, násilné, perverzní…

Psaní manifestů a dogmat se stává i jedním ze specifik Trierovy tvorby. Lars von Trier je totiž velice schopný marketingový prodejce, který umí na sebe strhávat pozornost, šokovat, přitažlivě pojmenovat své filmy a jejich premiéry pojímat jako jeden velký happening plný kontroverzních prohlášení. Další jeho charakteristikou je vytváření formálních pravidel pro natáčení a střih daného filmu. Pravidla a limity rozvíjí kreativitu a imaginaci, což je i důvod Trierovy postupné inklinace k žánrovým filmům, které mu umožňují prozkoumávat technické možnosti filmového jazyka a posouvat samotné hranice filmového média.

Zároveň Lars von Trier s každým svým dílem svůj styl proměňuje a vyvíjí. Tam, kde se na začátku tvořilo podle popisného scénáře a precizního storyboardu; se v další fázi tvorby nechává vše zcela na svobodné improvizaci. Tam, kde se vše muselo odehrávat v pravdivém prostředí bez umělých příkras; náhle všechno ožívá v uměle prázdném ateliéru. Tam, kde se třásla kamera z ruky a využívalo se střihových skoků, se nyní medituje u freskovitých zpomalených obrazů. Tam, kde se prozkoumávala dynamika kolektivu, se náhle odehrává silné drama hlavní ženské postavy. Každý film Lars von Trier je bezesporu hmatatelným důkazem neúnavného inovátora, technického génia a brutálního emocionální manipulátora, a jak již bylo někým řečeno – je to ten nejlepší filmový režisér na světě.

Autor textu: Michal Hogenauer